O knize

Anotace

Indie je vřelá jako mámino nejměkčí objetí, ale i surová a přísná jako domina v latexu. Dojemná jako příběh o Bambim, ale taky syrová jako třeba právě Bambiho máma po setkání s lovcem. Nebezpečná stejně jako brněnský Cejl v noci a vibrující, bzučící a ve svém vlastním tempu žijící jako ten nejnarvanější lidský úl světa. Indie je překvapující, pohlcující a dost možná jiná, než si myslíš. Indie je prostě magie. Stále nemáš představu, co se pod těmito slovy skrývá a jaká Indie vlastně je? Nevadí.

Hrábni do těchto stránek a já ti přiblížím tento prapodivný svět ve světě z pohledu obyčejného chlapa. Ve svých vzpomínkách tě protáhnu uličkami slumu v Dillí, kde jsem od nejchudších z nejchudších pochopil princip skromnosti. V Himálaji dostaneme od mnichů lekci respektu. Aby nám v Manali došlo, že ne každý si jej zaslouží. Zlatý chrám v Amritsaru nám převypráví pohádku o tom, že dobro v lidech stále existuje a na poušti v Pushkaru ti snad stejně jako mně dojde, že svět nespasíš. Gháty Váránasí nám přinesou svědectví o tom, jak hořkosladká může být smrt. A Bombaj? Tam nám v Dharaví Indie definitivně zlomí srdce. Ale třeba ji budeš i nadále milovat. Stejně jako já.

Jaká kniha je?

Tuto knihu jsem napsal jednoduše proto, že jsem ji napsat chtěl. Už když jsem do Indie vyrážel, měl jsem v hlavě cíl to všechno naškrábat a pak bojovat o to, aby to všechno ve formě knihy vylítlo na světlo boží, do světa mezi vás. Protože jsem líný jako prase, ale zároveň poměrně vytrvalý a tvrdohlavý rváč, trvalo mi to snad nekonečno, avšak po několika letech se mi dílo podařilo dotáhnout do konce. Hle, zrodil se cestopis.

Ne, není dokonalý. Štve mě na něm spousta věcí. Hodně bych toho nyní napsal jinak, o devadesátkovém grafickém zpracování, do kterého mě nakladatel natlačil, se raději ani nebudu bavit. Největší slabinou knihy však určitě je, že obsahuje málo fotografií. A to samozřejmě proto, že kdybych tam měl dát všechny hezké fotky, stála by kniha litr. Proto tady na webu mám celou galerii, do které určitě koukněte. Ale stejně jako rodič miluje i to nejméně povedené děcko, i já tu svou knihu přes všechny ty chybky beru za svou.

Hlavně proto, že dokonale odráží to, jaký jsem a jak jsem celou tu Indii vnímal. Bez příkras, bez profláknutých míst, adrenalinových kravin, opálených bradavek a azura. Surově, s respektem, místy vtipně, v závěru spíše nalomeně se mi podařilo zdokumentovat, jaké to je cestovat ve stínu indických ulic a Himalájí, poznávat běžné lidi a číst jim ze rtů jejich hořkosladké životní příběhy. Protože o tom to cestování je. Nebo by aspoň mělo být. 

To je můj upřímný pohled. A jak si kniha vede u čtenářů?